Rubrika: Vzpomínky z deníku Václava Mráze

Na bývalé plovárně ČKD v Podolí (dříve se jmenovala NSK) působily dvě skupiny vodních motoristů. Jedna z nich, Svazarm ČKD, tvořila jistou dominantu. Jejími členy byli hlavně zaměstnanci ČKD, převážně ze Sléváren. Tato organizace vyvíjela bohatou činnost společenskou, ale hlavně vodáckou. Bylo to v době, kdy byly zrušeny technické průkazy lodí a tzv. kapitánské průkazy. Vodní motorismus nabíral…

Když jsme se stali členy ČSTV, museli jsme zaregistrovat jméno, sídlo a protože lodě musí nést vlajku, došlo i na návrh vlajky. Návrhy na název byly dva, Star a Triton. Hlasováním byl vybrán název první. Důvodem bylo i zjednodušení symboliky. Vlajka na loď byla modrobílý plamenec s v horní bílé polovině modrou čtyřcípou asymetrickou hvězdou. Triton byl…

Jedním z našich členů byl Miroslav Doležal, který byl profesně vedoucím personálního útvaru tehdejšího Parku kultury a oddechu v Holešovicích. PKO měl mimo jiné i svoji tělovýchovnou jednotu s plaveckým oddílem, který se zabýval hlavně dálkovým plaváním a plaveckou výukou dětí v tehdy novém bazénu na výstavišti. Mezi funkcionáři oddílu vznikla myšlenka obnovit tzv. plavecké maratony. Přes zmíněného Mirka jsme…

Turistický oddíl se začal organizovat zejména ze členů, kteří do naší jednoty přišli jako původní nájemci krakorců na bývalé Zlíchovské plovárně. Postupně, jak se lidé vzájemně poznávali, ale také pod tlakem vedení jednoty se z individuálů postupně vytvořilo jádro pozdějšího oddílu vodní turistiky. Rozvoj oddílu nastal zásluhou jednak Mirka Šenbauera-„Dubčeka“ a zejména po jeho smrti zásluhou…

Krátce poté, co jsme se stali členy Československého svazu vodního motorismu, seznámili jsme se se strukturou sportovních soutěží. Základní soutěží byly tzv. Dálkové plavby, Ty byly organizovány jednak podle tzv. stupňů a jednak podle typu lodě. Prvními účastníky této soutěže jsme se stali dva. Byl to Láďa Zeithammel a já, t.j Václav Mráz. Povinností účastníka…

Každý, kdo provozuje nějaký sport, nese v sobě kód soutěživosti. Je málo lidí, kteří provozují sport pro sport samotný. Již od nízkého věku něco člověka nutí k tomu, aby druhého nebo druhé předběhl nebo dokonce ošulil, porazil v nějakém souboji. Jestliže v nějakém sportu existuje tabulka výkonnosti, člověka-sportovce to nutí, aby byl lepší než ten druhý. Tak tomu bylo…

Za jisté zásluhy o rozvoj vodně motoristického sportu a též úspěchy v soutěžích, za výsledky na poli jak sportovním, tak i funkcionářském udílel Svaz vodního motorismu ČSTV tzv.vlajkový patent s právem nést na zádi lodě zvláštní červenomodrobílou vlajku se zlatou vrtulí.Postupně toto zvláštní ocenění získali za naší TJ: Láďa Zeithammel-in memoriam (viz oddílová soutěž), Zdeněk Roder, Jarda Krajíc a…

V kapitole o patronátu s n.p. Kovošrot jsem se zmínil o dětském putovním táboře vedeném mým kamarádem a předsedou turistického oddílu Pepou Staňkem. Tyto tábory se staly tradicí a osobně jsem přesvědčen, že byly a dosud jsou tím nejlepším z činností naší jednoty. V době, kdy se tábory začaly jezdit, jsem byl předsedou jednoty a osobně jsem se na přípravě…

Hned příští rok, 1983, jsme uspořádali nejdelší tábor v naší historii, 17 denní na řece Ohři. Ohře je řeka, která byla a je dodnes trochu vodáky opomíjená. Přestože jsou břehy místy silně osídlené, krajina v podhůří Krušných hor je úžasná. Na start jsme dojeli na veřejné tábořiště Skalka, na stejnojmenné zdrži, která je mezi městem Cheb a hraničním…

Náš oddíl byl jeden čas jedním z nejsilnějších oddílů v Praze. Bylo to v době, když jsme měli loděnici na Zlíchově. Tehdy Československý svaz vodního motorismu uspořádal školení trenerů vodního motorismu třetí třídy, podle Jednotné sportovní klasifikace. Byl jsem vyzván, abych se tohoto školení účastnil. Šlo o týdenní školení internátní, kdy jsme první část strávili přednáškami v loděnici Tatranu…