Je fakt, že členská základna se ztenčila, ale stále máme stejné 3 oddíly, které se své činnosti věnují. Staví a renovují své lodě, podnikají plavby po českých i evropských řekách a kanálech, mořích, závodí, dělají rozhodčí, atd. Stále slavíme společně narozeninová výročí členů, klubová a oddílová výročí, Vánoce a loučíme se i se sezónami uplynulými…
Jaký je, ale důvod, proč se členská základna ztenčila?
Příčin a faktorů úbytku členů, kromě těch jasných, že všichni i ve Staru stárneme, a nových členů, kteří přicházejí, je méně, než těch co nás opouští, může být několik a o těch se zde chci rozepsat.
Všeobecně doba se značně změnila, oproti časům vzniku klubu, což je v pořádku, ovšem i tempo života se změnilo, zrychlilo. Lidé nyní mají méně času i sami na sebe, své zájmy a koníčky. A tak i dnes je moderní pro mnoho nových kapitánů i v našem „sportování“ na naších řekách, mít pokud možno loď novou a na klíč. To samé, čili kompletní služby od jara do jara chtít mít v přístavištích a marinách, kde se Vám zaměstnanci starají o Vaši loď a o vše kolem. Proč ne, když to tak chtějí a ničemu neškodí, ale duch soužití se se svou lodí a vodou se zde nějak vytrácí….tito „loďaři“mají jinou představu a členy a kamarády našimi se spíše nestávají…
Takže nezbývá, než si vychovat kapitány z vlastních řad juniorů. Na tom jsme s našimi kolegy, kamarády z ostatních klubů vodních sportů podobného zaměření stejně.
Ovšem v našem případě jedním z největších faktorů, také může být opakující se stěhování, zmenšování naší loděnice v Praze na další nové „provizorium“, který v červenci roku 2002 navíc podtrhla povodeň a došlo k totálnímu zničení areálu. Na místě loděnice v Hodkovičkách, kde se zvedla hladina asi o sedm metrů a průtok v Chuchli byl naposledy změřen při 6000m3/s a to Vltava ještě zdaleka nekulminovala, nezbyl kamínek na kameni a o vše včetně archívu jsme přišli. Přesto jsme se opět vzchopili, pojišťovna naštěstí kladně vyřídila naši škodní událost, i když po nelehké práci s likvidátory a mohli být zakoupeny nové mobilní buňky, ze kterých jsme vytvořili nové oddílové klubovny, společenskou místnost s malou kuchyňkou, WC a sklad. Než ale byly vyrobeny a dovezeny, se díky píli a snaze členů areál, pokud se nepletu v historii TJ Star již po 5 té znovu nyní na tomtéž místě opět obnovil a vybudoval, i když zas jen jako provizorium. Každopádně všem co se podíleli, patří díky.
A nejmocnějším faktorem potencionálních i našich členů může být a určitě i je řadu let nás provázející nejistota z budoucností loděnice, přestože obnovená se stále nachází na pozemku jen provizorním (dnes již pouze o rozloze menší než 1000m2, kdysi naše flotila v Praze čítala cca 150 lodí a desítky kánoí) a se kterou se v novém územním plánu zde ovšem nepočítá.
My skalní z TJ Staru se přes to všechno stále nevzdáváme a snažíme dále jednat, prosazovat a objasňovat svou činnost, abychom získali nové řešení, místo pro provozování a měli jistotu bytí a v klidu se věnovali hlavnímu důvodu, proč jsme v našem klubu, lásce k vodě a lodím. A stali konečně zase se kvalitními partnery pro naše potencionální nové členy-kamarády.
Jan Dvořák, 2009