Turistický oddíl se začal organizovat zejména ze členů, kteří do naší jednoty přišli jako původní nájemci krakorců na bývalé Zlíchovské plovárně. Postupně, jak se lidé vzájemně poznávali, ale také pod tlakem vedení jednoty se z individuálů postupně vytvořilo jádro pozdějšího oddílu vodní turistiky.
Rozvoj oddílu nastal zásluhou jednak Mirka Šenbauera-„Dubčeka“ a zejména po jeho smrti zásluhou Pepy Staňka. Kolektiv se mohl vytvořit jedině při společných akcích, zejména na zájezdech na vodu. Pro organizaci zájezdů byl nepostradatelný jednak vlek a hlavně autobus. Vlek jsme si půjčovali od jiných oddílů, ale autobus se musel objednat a hlavně tvrdě platit.
Náš tehdejší člen Josef Dobrý (jeden čas byl místopředsedou jednoty) měl jakési spojení na tehdejší n.p.Kovošrot. Ten měl několik autobusů na odvoz svých zaměstnanců. Vznikl nápad uzavřít patronátní smlouvu. Výsledkem bylo, že naše jednota měla možnost, m.j.půjčit si autobus na zájezd prakticky za režijní náklady, za naftu. Naše jednota se zavázala, že pro děti zaměstnanců a samozřejmě děti našich členů uspořádá putovní vodácký tábor na kanoích. Protože k uzavření smlouvy došlo někdy na jaře, byla příprava tábora dosti urgentní, ale vše se podařilo zajistit a tábor byl připraven snad asi za jediný měsíc. Vlastní tábor vedl jako hlavas Pepa Staněk a další vedoucí byl“mladej Šikl.“Ze strany Kovošrotu jela jako zástupkyně hlavního Věra Vlasáková, která se později stala i naší členkou a vynikající táborovou vedoucí a parťačkou. Tento první tábor se jel na Vltavě a byl čtrnáctidenní. Jako signatář smlouvy jsem jel „na kontrolu“ tábora spolu s předsedou ROH a členkou personálního odd. Kovošrotu, shodou okolností svojí bývalou spolužačkou Libuší Stehlíkovou. Tábor měl mezi dětmi velký úspěch, ZV ROH jej velmi kladně na základě spokojenosti rodičů hodnotilo, takže tábory se staly téměř nezbytností. V Kovošrotu jsme měli „zelenou“. My jsme získali relativně lacinou dopravu, šoféři s námi rádi jezdili, dopravní oddělení nám šlo na ruku (zejména díky Zdence Ruskové, jejíž dcera Romana s námi také jezdila). Spokojenost byla dlouho na obou stranách.