Na bývalé plovárně ČKD v Podolí (dříve se jmenovala NSK) působily dvě skupiny vodních motoristů. Jedna z nich, Svazarm ČKD, tvořila jistou dominantu. Jejími členy byli hlavně zaměstnanci ČKD, převážně ze Sléváren. Tato organizace vyvíjela bohatou činnost společenskou, ale hlavně vodáckou. Bylo to v době, kdy byly zrušeny technické průkazy lodí a tzv. kapitánské průkazy. Vodní motorismus nabíral na síle. Současně s tím začaly i růst počty hausbotů(zvláště na přehradách). To vedlo později v r. 1977 k negativní argumentaci o škodlivosti a zákazu plavby na Vltavě od Vraného výše.
Plavidla v našem klubu byla velice různorodá. Většinou šlo o otevřené čluny, kajutových bylo jen několik. S motory to bylo podobné. Ze starých nebo starších to byly Johnsony a Evinrudy,z novějších zejména Moskvy 10, Moskvy 10M, Větorky 8, německé HB 125, později Forelle, české Jikovy. Nesmím zapomenout na legendární Tümmler1,5 a 2,5HP. Později se objevily vyřazené a upravené armádní ženijní 4válce-boxer W750, které dávaly až 27HP. Ještě později se objevila Moskva 25, tehdy ještě s ručním starterem.
Řada našich členů si své lodě stavěla sama. Pomohla tomu dostupnost sklolaminátových materiálů. Šlo hlavně o otevřené čluny např. Blaník, Rytíř nebo Delta. Do těchto člunů byly vestavovány zejména motory Wartburg 900 a Wartburg 1000.
Někteří naši členové se dali do stavby rychlostních člunů-kluzáků. Již si nepamatuji, kdo tehdy přinesl výkresy německého jednostupňového kluzáku G-6. Postupně se postavily tyto čluny tři. Ve člunu se klečelo a řídilo se pínou závěsného motoru. Vášnivým stavitelem lodí byl Standa Vrbovec. Postavil několik lodí. Kromě zmíněného kluzáku ještě člun vlastní konstrukce VRČOFO, což byla zkrtka Vrbovec-Čolek-Forelle. Dvě poslední byla jména lodí, které vzájemně zkombinoval. Postavil i člun Blaník, se kterým pak jezdil na dovolenou na Slapy.
Kromě Vrbovce na kluzácích jezdili Franta Satschek a Jarda Černohaus. Samozřejmě jsme to zkoušeli i my ostatní..
Ve Svazarmu jsme patřili k sekci tzv. branného vodáctví. V rámci toho jsme pro děti organizovali „branné dny“, hlavně se střelbou ze vzduchovky a pro starší dorost a „mladé „ pány jsme jezdili na pramičkách Týnec-Pikovice. Zde byl hlavním organizátorem a zkušeným kormidelníkem Vrbovcův syn Honza a Jarda Kalina.
Členství ve Svazarmu neslo řadu výhod. Byli jsme podporováni zejména materiálem. V době, kdy armáda vyřazovala materiál, dostali jsme armádní čerpadla, která jsme rádi někomu věnovali a zejména pramice, které sice byly poškozené, ale přebudovaly se na kajutové penty. Tehdy se také objevily již zmíněné armádní ženijní motory, budějovické W750, které se adaptovaly na malou nohu.
Vyžívali jsme se ve spodní části plovárny, která jako jedna z posledních měla vorové plato se spouštěcím laťovým průtočným bazénem. Na plovárnu se tehdy chodilo koupat hodně lidí. Asi tehdy lidé byli otužilejší. My jsme zde měli několik kabin a také jsme vybudovali výtah na lodě. Scházeli jsme se zde po celý rok i v zimě. Když byla zavřená plovárenská restaurace, hodili jsme přes silnici do staré podolské restaurace „U Šimků“. Zde se scházeli staří pamětníci z řad plavčíků a podolští pamětníci. Občas se konala i zpívaná s místním harmonikářem.
Správcem plovárny byl tehdy Tonda Jandáček, shodou okolností otec mého kamaráda z Horní Michle, kde jsem dříve bydlel. S Tondou byla zábava, rád se i napil. V zimě dělal údržbu, v létě plavčíka. Dokonce i učil plavat děti zavěšené na klacku, tak jak známe ze starých filmů. Jak jsem již řekl, Tonda trpěl věčnou žízní. Při příchodu do loděnice(tak jsme již začali říkat plovárně) jsme často slyšeli, jak Tonda říká:“člověče, zase jsem chytal tu tvojí loď u Žlutejch lázní.“A tak potom následovalo:“No tak Tondo, dej si tam něco na mně.“
Kromě naší party byla na plovárně ještě jedna skupina. Byli to nájemci závodního klubu ČKD, který byl oficiálně pověřen řízením plovárny.
V době, kterou popisuji, byl téměř výlučným partnerem ČKD jednota Bohemians a ta měla ve fabrice velké zastání. Tak se stalo, že padlo rozhodnutí prodat (spíše předat) plovárnu této jednotě. Na plovárnu měli z Libně přejít veslaři a motorové lodě měly být vystěhovány. Prozatimní místo bylo vybráno nad plovárnou v místě tzv. Bílé zdi. Zaměstnanci ZK ČKD vybudovali ze zbytků plovárenského voru přístavní zařízení, které zde bylo ukotveno.
Již nevím odkud přišla možnost přestěhovat se na protější levý břeh na bývalou Zlíchovskou (Vondráčkovu) plovárnu. Prostřednictvím různých jednání se toto podařilo zrealizovat a oddíl vodního motorismu, který byl u TJ Bohemians dočasně zřízen se osamostatnil (nebylo to jednoduché) v jednotu TJ STAR, jako samostatný subjekt v rámci ČSTV.
Majitelem plovárny byly Pražské lázně. My jsme zde byli jakoby podnájemníci. Plovárna byla v podstatě veřejné zařízení a dokonce zde podnik RAJ provozoval restauraci. Postupným jednáním s Lázněmi došlo k dohodě o odkupu plovárny naší jednotou. Chyběly však peníze. Nakonec jsme dostali půjčku od ČStSp Praha 5. Plovárnu jsme tedy odkoupili za tehdy pouhých 75000 s ročními splátkami Spořitelně po 20 000 Kč. Dluh jsme nakonec po několika letech splatili.
Na pozemku byla budova s klubovnou, kuchyňkou a několika dalšími místnostmi, objekt WC s fekální jímkou a několik desítek kabin. Kabiny byly dřevěné, často již v povážlivém stavu. Na pozemku byla travnatá plocha a volejbalové hřiště.
Postupně jsme přetáhli přístavní zařízení a vybudovali výtah na lodě. Díky pracovitosti členů a zejména iniciativě výboru se nám podařilo získat v rámci Akce Z velké množství materiálu, takže jsme postupně opravili střechu na hlavní budově, vlastní kabiny a vybudovala se dvě velká plata pro malé lodě.
Rokem ustavení naší TJ byl 1968. Měli jsme cca 140-150 motorových lodí včetně několika plachetnic a asi 50 kanoí a kajaků. Jenom přístavní zařízení mělo délku 200metrů. Spolu s objektem jsme museli koupit i zamítnutý projekt letního vodovodu. Přítomnost zahradní restaurace v létě byla na jednu stranu příjemná, ale na druhou dosti nevýhodná, protože byla veřejně přístupná. Po řadě jednání s RaJem byl provoz restaurace ukončen a my jsme se stali konečně suverénním pánem loděnice. Tím již začala nová historie TJ Star.
