Jedním z našich členů byl Miroslav Doležal, který byl profesně vedoucím personálního útvaru tehdejšího Parku kultury a oddechu v Holešovicích. PKO měl mimo jiné i svoji tělovýchovnou jednotu s plaveckým oddílem, který se zabýval hlavně dálkovým plaváním a plaveckou výukou dětí v tehdy novém bazénu na výstavišti. Mezi funkcionáři oddílu vznikla myšlenka obnovit tzv. plavecké maratony. Přes zmíněného Mirka jsme na těchto akcích začali spolupracovat. Jednak při přípravě a při vlastní akci. Na náš klub připadlo tzv. lodní jištění. Zde fungovaly jednak motorové lodě v počtu 10, které zajišťovaly vnější jištění a sbíraly i plavce, kteří závod vzdali, jednak kanoe, kterých bylo mnohem více, neboť ke každému plavci byla jedna doprovodná kanoe se záchranným kruhem a nezbytným občerstvením plavce. Vlastní závod byl pro časovou rozvleklost značně náročný. Nakonec jsme se svých povinností zhostili na výbornou i jako hostitelé, neboť finále bylo v naší loděnici na Zlíchově, kde se všichni po závodě soustředili i ke společné zábavě. Vítězem se stala tehdy mladičká Jitka Grundová z Ústí nad Labem, které dělal doprovod náš Pepa Staněk. Oba se posléze objevili na první straně na velké fotografii v „Mladém světě“. Pepa s vousy a v klobouku pobřežní stráže. Nesmím zapomenout na Václava Žídka z PKO jako hlavního organizátora. On sám byl známým plavcem, později emigroval. Je i autorem knihy o dálkovém plavání. O nás se však v knize nezmínil. Dalším velice nezištným a kamarádským spolupracovníkem z PKO byl Tomáš Jahn, který byl i ředitelem dalšího ročníku tohoto maratonu, kterého se zůčastnil m.j.i budoucí pokořitel La Manche-Novák. Vítězem tohoto druhého závodu byl polský plavec Lizak. Další ročníky se již nekonaly, zejména proto že zřejmě došlo k nějakým vnitřním třenicím ve svazu dálkového plavání. Tam šlo hlavně o to kdo pojede na „kanál“. To je už o něčem jiném.
Oddíly vodáků a vodních sportů
