Za éry Jirky Steffala jsme si zvykli dvakrát nebo třikrát za zimu vyšlápnout na pochod spojený se společenskou zábavou a jídlem ať již to byla jak jsme říkali „husa, prase nebo Morana“. Když tyto akce v důsledku Jirkova úmrtí ustali, docela nám to chybělo. Domluvili jsme se, že v mimosezoní době od pozdního podzimu do brzkého jara si vyjdeme na výlet do přírody. První takovouto vycházkou byl pochod od konečné autobusu v Suchdole k Únětickému potoku a podle něho Tichým údolím do Roztok. V době pozdního podzimu je to nádherná procházka. Když „ctihodná“společnost zasedla v místní cukrárně a věnovala se kultuře, můj dobrý přítel Jarda David mne vyzval k malému záletu, že mi musí něco ukázat. Protože mu věřím na slovo, následoval jsem ho. Samozřejmě jsme došli do velice příjemné zahradní vinárny a nějakou chvíli zde při dobrém moku jako ten Karel IV. a jeho kumpán z Velhartic pobyli. Chcete-li zvědět něco o dobrém vínku, nechte si od Jardy poradit.
Naše výlety se staly téměř pravidelností. Je několik oblastí v okolí Prahy, kde jsou velice pěkné a nijak zvlášť náročné chodecké terény. Je to především dolní Posázaví, kraj mezi ústím do Vltavy a Jílovsko, na příklad Posázavská stezka z Kamenného přívozu do Pikovic nebo Davle, dále z Jílového nebo Kamenice do Týnce. Velmi vděčné je i pochodování kosteleckými lesy do Chocerad, Kostelce nebo Sázavy. Sázava je i cílem trasy z Českého Šternberka. Překrásné putování je v oblasti Hřebenů respektive Brd, kde jsou základní přístupové linie tvořeny železnicí na Dobříš nebo Zadní Třebáň- Lochovice. Od této osy se vyráží do koncových míst, třeba do Štěchovic, Dobříše,Všenor, Řevnic. Nesmím zapomenout na místa jako Křivoklát, hospoda“U rozvědčíka“ na Berounce, Svatý Jan pod skalou, Bubovické vodopády, Srbsko, Koda, Karlštejnsko.
Sever Prahy je pro výlety poněkud chudší,alespoň co se týče zalesnění. Přesto bych doporučil cestu podle Vltavy Dalejemi, z Řeže do Kralup nebo Nelahozevse, z Okoře přes Otvovice do Kralup. Zajímavá oblast je Polabí, kde je možno absolvovat několik tras kolem deseti až patnácti kilometrů. Jmenuji na příklad Lysá-Čelákovice oběma břehy nebo krajina kolem Kerska, kde se rozhodně nikdo nezadýchá, neboť zde není snad ani metr převýšení.
Je zajímavé, že asi z devadesáti pěti procent jsme měli celkem příhodné počasí. Spolupochodníci to komentovali, že já mám smlouvu se svatým Petrem či jiným to rosničkářem. Pravdou je, že před výletem jsem sledoval počasí na synoptické mapě podle zpráv televize tak, aby pokud možno tlak v českých luzích a hájích šel nahoru, měsíc stoupal do úplňku a hlavně, aby moje žena nemyla okna.
Vždycky s sebou beru mapu a buzolu. Když jsem buzolu zapomněl doma, zakufrovali jsme. Na výlet vyhledávám trasy kolem dvanácti kilometrů, s tím, že doprava nás vysadí na výchozím místě kolem desáté. Průměrná rychlost pochodu je kolem třech kilometrů. Kdo si myslí že půjde v lese rychleji, je na velkém omylu. Tak jsme v předpokládaném cíli asi kolem druhé a to je čas na občerstvení v cílové restauraci. Máme již tyto občerstvovny otypované, takže víme, kde dobře vaří, jaké mají pivo a zda obsluha patří mezi rychlé nebo pomalé šípy. Protože naše pochody jsou vesměs situovány v čase zimním a předjarním, je finále v Praze kolem šesté či sedmé hodiny. Vlaky lokálního typu jezdí totiž kolem třiceti za hodinu, zhruba jako za císaře pána.
Na závěr této kapitolky několik doporučení. Na nohy vezmi ochozenou botu. Na tělo raději více slabších vrstev oděvů. Navrch doporučuji větrovku. Neber si zimník, zpotíš se v něm a cípy se ti plandají kolem nohou. Vezmi sobě na hlavu čepici. Bude li něco padat nerozcuchá ti to účes. Není od věci malá svačinka a něco k pití. Žízeň budeš mít vždycky. Taky je dobrá kapsovka s nějakým ostrým drinkem. Jestliže nepiješ, můžeš pohostit kamarády. Zabloudíš-li, jdi s kopce. Svítí li slunce, jdi směrem k němu, nejpozději za hodinu jsi: na silnici, u řeky, ve vesnici nejlépe s hospodou. Na kraji vesnice bývá její jméno, není-li, v hospodě se zeptáš. Abys neurazil, dáš si jednoho panáka, abys došel tam, kam jsi původně dojít chtěl.
Že není špatné se takto provětrat Vám mohou potvrdit moji přátelé Boženka a Jarda Krajícovi, rodina Šloufova, Jarka Barešová, Pepa Kučera, Jirka Endal, Jarda David, z jiných klubů Všetečkovi, Wunschovi, Linda Tulachová, Jana Mašková ,chodíval i Pepa Václavek se synem a psem. Asi jsem ještě na někoho zapomněl, ale snad mi to odpustí.