V partii o soutěži regularity jsem se zmínil o zážitcích prožitých na vodě s Pepou Kučerou. Vzpomněl jsem si na jednu soutěž, které jsme se spolu zúčastnili. Konala se na Císařské louce a principem bylo přistávání u plata a následné vyvázání. Startovní pole bylo (na štěstí pro naší posádku-Pepa a já) asi deset metrů nad přistávacím platem. Na znamení se odkotvilo, nastartoval motor vyjelo se na řeku a obloukem se proti vodě přistálo u plata,kde se předepsaným způsobem loď vyvázala. Celkový manévr se hodnotil časem.
Jako s udělání nebo spíše téměř normálně Pepa při zkoušce motoru nemohl nastartovat. Náš čas se neúprosně blížil. Vzpomněl jsem si na klauzuli ve sportovních předpisech, kdy je v případě nouze, např.nejde motor !!!, možno pádlovat nebo bidlovat. Okamžitě jsem zaběhl za rozhodčími a sdělil jim náš úmysl tohoto způsobu využít . Všichni se nám smáli, ale nám nic nezbývalo. Vrátit se do loděnice s ostudou se nám nechtělo .
Pepa měl tehdy kajutový pent takže se s paluby dalo dobře pádlovat. Já jsem zaklekl na levou špičku lodi a Pepa na pravou záď. Na pokyn startéra jsme začali makat jak pádlaři na dračích lodích. Naši konkurenti nás posměšně povzbuzovali. Pluli jsme podle břehu a stáčeli jsme špičku ke břehu a záď na vodu, takže na úrovni plata jsme byli v přistávací poloze špicí proti vodě.Pak stačilo pouze párkrát zabrat pádly a loď se zastavila přesně tam, kde měla být. Vyskočili jsme a vyvázali loď. Před očima se nám dělala barevná kola od námahy, ale zařvali jsme radostí, neboť výsledný čas nás katapultoval mezi kandidáty na vítěze. Již si nepamatuji jak jsme ve skutečnosti dopadli, ale určitě jsme byli mezi prvními. Našim soupeřům „ztvrdla huba“. Provokativně nám nabízeli, že nás do loděnice odtáhnou. To jsme samozřejmě hrdě odmítli i když na Zlíchov to byly asi tři kilometry a pádlovat se nám nechtělo. Nakonec vše dobře dopadlo a motor po rozebrání a následném složení nastartoval a my s velkou slávou dojeli do loděnice. Proč motor nejprve nešel a pak šel se nám nikdy nepodařilo zjistit.