V části věnované počátkům našeho klubu jsem se zmínil o Jiřím Steffalovi. Kdo byl a jakou úlohu hrál, že se o něm zmiňuji? Především to byla osobnost. V počátcích našeho klubu jsem to samozřejmě nevěděl. V roce 1968, kdy jsme zakládali naši jednotu, vůbec jsme si nelámali hlavu, zda existuje nějaký Svaz vodního motorismu či jiné svazy. Tehdy jsme byli tak zvanou jednoúčelovou jednotou se specializací na vodácké sporty. Teprve o rok později, kdy jsme již věděli o co jde, jsme se začali zajímat o vlastní sportovní činnost. Jak již bylo v předu popsáno teprve později došlo uvnitř jednoty na rozčlenění na jednotlivé oddíly. Já jsem byl pověřen spojit se se Svazem vodního motorismu. Stalo se tak někdy v měsíci květnu či červnu, kdy jsem poslal oficielní přihlášku oddílu vodního motorismu do jmenovaného svazu. Krátce nato jsem dostal odpověď s potvrzeným přijetím, kdy mi bylo sděleno, že další jednání bude po prázdninách, až se všichni vrátí z dovolených. Tento dopis podepsal za ČSVM právě Jirka Steffal. Vlastní dopis se bohužel nedochval, zřejmě se stal také obětí velké vody v létě 2002.
Další roky jsou pak poznamenány bohatou spoluprací se Svazem, potažmo s Jirkou Steffalem.
Ne každému vyhovoval styl jednání Jirky, který byl mnohdy velice autoritativní, ale nikdo mu nemůže upřít (a to vím i od jeho odpůrců) obrovskou pracovitost a obrovský záběr jeho činnosti. Organizoval jednotlivé soutěže, působil na nich jako funkcionář a rozhodčí (převážně jako hlavní-podle nynější terminologie), jednal s nadřízenými orgány ČSTV, staral se o vyúčtování soutěží a dalo by se říci že dal i řád jednotlivým oddílům, kde působili vyškolení trenéři za vedení zkušenějšího, tzv.šeftrenera. Trenéři oddílů byli školeni podle systému Jednotné sportovní klasifikace. Na školení se podílel Jirka sám spolu s týmem instruktorů.
V době, když začal platit nový zákon o plavbě a bylo nutno získat Průkaz vůdce malého plavidla, Jirka tuto akci v rámci Svazu organizoval, sám se „svými lidmi“ přednášel a zajišťoval i přezkoušení zástupci Státní plavební správy. Tak náš Svaz byl již v předstihu na příslušnou vyhlášku připraven. Mezi „Jirkovými lidmi“ byl i náš Zdeněk Roder. Velmi rozšířenou činností Jirky byl Kruh zahraničních plaveb, který organizoval jednak plavby v zahraničí na zapůjčených lodích a později na lodích „kruhových“ Velmi populární byly tzv. „Jarní plavby“, konané zpravidla kolem 1.května vždy na zahraničních vodách kolektivem plavců-motorářů z oddílů Svazu. Těchto plaveb se pokud moje paměť sahá, účastnil z našeho oddílu Zdeněk Roder a Pepa Kučera.
Další aktivitou „Kruhu“, potažmo Jirky byly zimní besedy, konané vždy v lednu, únoru a březnu. Jejich náplní byly jednak aktuální informace, jednak bohatý kulturní program tvořený na příklad promítáním filmů nebo diapozitivů našich členů s námětem z akcí vodních motoristů. Nechybělo ani samoobslužné občerstvení. Tyto besedy se konaly nejprve v Kotvě, později v Konstruktivě ve Spálené ulici.
Nemalou zásluhou Jirky bylo i vydávání různých publikací, kdy ke každé ročence se vydávala i lodnická příručka s různými radami a pomůckami mimo jiné podrobná kilometáž Vltavy a Labe. K tomu pak přistoupilo vydávání kilometráží vodních cest Evropy. Byla vydána i velká nástěnná mapa vodních toků Evropy. Pro dobrou orientaci se prodávala i mapa-atlas Vltavy, horního a dolního Labe s hektametrickou kilometráží řek. Tyto mapy používáme dodnes zejména při soutěžích „Regularit“. Kde všude Jirka podklady pro tyto pomůcky sháněl, to já nevím. Jednou jsem slyšel historku, která se udála kdesi v evropské cizině, kdy jeden náš příslušník sháněl jakési orientační materiály u nějaké vodní instituce a bylo mu řečeno:“ Víte, my tady nic takového nemáme, ale v Praze je nějaký doktor Steffal a u něho byste možná něco sehnal“ .Co k tomu dodat. Lidově řečeno, Jirka byl profláknutý i mimo republiku.
Nesmím zapomenout na další zimní akce v Jirkově režii. Byly to pochody lidově zvané „prase, husa nebo Morana. Jádrem akce samozřejmě bylo společné posezení v nějaké větší restauraci nebo kulturáku v okolí Prahy, kde jsme společně hodovali (černá polévka, ovar, vepřová, tlačenka) a bavili se při hudbě a tanci. Podstatnou částí těchto akcí byl pochod pod vedením vůdců, kdy si každý mohl vybrat trasu podle svých schopností od půl kilometru po patnáct. Za těch pár let jme docela slušně poznali okolí Prahy.
Je samozřejmé, že Jirka sám by spoustu věcí sám nemohl zvládnout. Již dříve jsem se zmínil, že měl okolo sebe tým spolupracovníků ,kteří na téměř pouhý pokyn přišli a makali. Dělali to rádi, protože měli rádi i Jirku. Byla také řada těch, kterým Jirka vždycky neseděl. On byl tak trochu“regent“. Co však nikdo nezpochybňoval, byl jeho obrovský zápal, vysoká inteligence,vůle dotáhnout věc do konce.
V závěru této vzpomínky bych chtěl zdůraznit,že Jirka se o naše hnutí velmi zasloužil. Já osobně jsem na něj vždy pohlížel s jistou rezervou, ale měl jsem ho také rád.