Likvidace loděnice a tím i vynucené stěhování kromě řady nepříjemností mělo i svou kladnou stránku. Umožnilo zbavit se jednak těch členů, kteří delší dobu nereflektovali na žádosti výboru o jakoukoliv komunikaci nebo dlužili členské příspěvky a jednak materiálu včetně lodních „vraků“, které již označení členové nechali na starost jednotě. Prostě stěhovat se mohli pouze ti, kdož své povinnosti vůči jednotě splnili.
Výbor vyhlásil „výjimečný stav“. V první fázi se stěhoval kolektivní majetek. Tím se zamezilo případům, že si někdo odveze své nádobíčko a potom se na všechno vykašle.
Investor stavby přislíbil dodat dopravní prostředky a to dokonce na dny pracovního klidu. V té době již „Branický-Barrandovský most“ stál ve své hrubé podobě,takže jsme zcela drze přes něj přejížděli. Jinak by šlo o mnohakilometrové objížďky. Byli jsme svým způsobem prvními uživateli mostu v historii. Musím přiznat, že investor stavby mostu, VHNP-VIS, nám šel celkem na ruku, zejména jeden z jeho vedoucích pracovníků, ing.Fiala, který byl sám vodák a měl pro nás pochopení a celou řadu dobrých rad.
Velkou akcí bylo stěhování přístavního zařízení. Hlavní chodník byl několik desítek metrů dlouhý,vybudovaný na plovoucích kládách z bývalé plovárny. Ježky,které byly na hlavním chodníku zavěšeny v čepech kyvně, jsme vytáhli a abychom je nemuseli přepravovat auty (byly dlouhé, těžké a opatřené sudy), položili jsme je na chodník sudem nahoru a zajistili pořádným krovákem. Celým chodníkem jsme protáhli ocelová jeřábová lana, kterých jsme měli dostatek. Dostával jsem je zdarma ve fabrice, kde se jich rádi zbavili, protože sběrny ani hutě je nebraly.
Na vlastní přepravu jsem objednal motorový parník, tuším, že to byla Lužnice nebo Nežárka, který vzal celé přístaviště na dlouhé lano do vleku. Pozvolna táhl a já ještě s jedním kamarádem jsme seděli na voru a užívali si cestu Přístaviště proti vodě na nové kotviště na pravém břehu nad mostem Inteligence. Jenom jsem si říkal, co by se asi stalo kdyby se lano přetrhlo.
Na novém působišti jsme měli ohražený pozemek a hlavně v navigaci zabudovanou sadu vázacích kruhů.
„Kudla v krku“ říkával jeden náš kamarád, když se objevil nečekaný problém.
Závěsy na ježky jsme nyní měli na straně nábřežní místo návodní. Chodník jsme tedy povytáhli o jeho celkovou délku proti proudu, spodní konec jsme zapřeli do břehu a horní konec odrazili od břehu. Chodník jako celek tlakem vody vytvářel oblouk téměř přes celou řeku.V té chvíli jsme si uvědomili, že chodník může být delší než je šířka řeky, takže bychom měli místo něj útočnou lávku přes Vltavu.
Naštěstí vše dopadlo dobře a lávka plavně přistála tak, jak bylo třeba. Lávku jsme vyvázali lany do kruhů, vyšprajcovali vůči břehu, postupně zavěsili ježky a tím umožnili přejezd lodím na kotviště. Dále jsme se mohli věnovat úpravám nové loděnice.